Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Tak nevím, jestli je dneska ten správný den na to, cokoli dělat. Ráno jsem vzala kluky a šli jsme ven. Nesnáším bobky na cestě a tak je pečlivě po klucích uklízím. Hlavně tedy po Dexovi. Ten má v hlavě matematickou kalkulačku s přesným výpočtem průsečíků, kam odložit bobana tak, aby byl přesně uprostřed cesty. Dex propočítá přesný prostředek a dřepne si. Hledám klacek, abych ranou hodnou Tigera Woodse, odpálila bobana až na 2 jamku. Klacek není. Náhradní řešení je tu. Trhám palici kukuřice. Tiger Woods ze mě očividně nikdy nebude. Boban letí, ale jinam. Něco hrozně smrdí. Jsem to já. Vztekle odhazuji kukuřici do pole. V tu chvíli se kukuřice vrací zpět. Není to kukuřice je to srnec. Jsem od hoven, srnec přede mnou a já mlčím, žádný povel, nic. Přeci si ještě nezasviním píšťalu. Kluci jsou z toho tak konsternovaní, že zapomenou vyběhnout. Ani odměnu jim nemůžu dát. Jdeme k zarostlému potůčku, já vypadající jak Quasimodo, roztažené prsty. Klestím si cestu kopřivami k vodě, svah jak blbec, ale smrad je horší. Jsem tam. Zrzouni na mě ze shora čumí a čekají nějakou taškařici. Sehnu se k vodě. Blbci si myslí, že je to hra na schovku. Každý skáče z jedné strany. Hurááá už nesmrdím, ale jsem mokrá.