A opět řemeslník

Pavel si objednal konzultanta-řemeslníka na nové zastřešení bazénu. Chlapík přijel, zaparkoval před vjezdem. Oba dva zrzaví se mohli pominout a stáli na parapetu a řvali, jak když nad námi přelétá letka gripenů. Pán se zarazil a bylo vidět, že se mu ani zazvonit nechce. Nakonec sebral odvahu a lehounce cvrnknul do zvonku. Zrzouni se pokusili prolézt klíčovou dírkou, neúspěšně. Pavel se sublimoval 5cm škvírou ven a šel nešťastníkovi otevřít. Pán moc dovnitř nechtěl. Pavel použil neuvěřitelně logickou argumentaci: "bazén máme uvnitř, na návsi by nám do něj lezli všichni". Na to konzultant nenašel pádnou odpověď a nechal se vtlačit dovnitř. Zrzouni vycítili jeho obavy a zintenzivnili štěkot. To už bylo i na mě moc. Zaštěkala jsem na ně taky a byl klid. Pán chtěl opustit pozemek a snažil se proplížit pod rohožkou. Nebyl moc šikovný. Po té co se uklidnil, vyndal všechna lejstra, dostal dobrou kávu, šel přeměřovat bazén. Všichni co něco prodávají nebo se snaží, mají moc rádi naše pejsky (většinou dřív než 50ti kilové mastodonty zahlídnou). I tento nebyl výjimkou. "Jen je klidně pusťte, já mám pejsky rád", pronesl třesoucím se hlasem. Pavel vítězoslavně přikvačil domů: "Můžeš pustit kluky, pán se jich nebojí". Pro jistou pouštím nejdřív Enďase. Enďas zkoumá pána a lehá si vedle jeho židle. Pán chválí vychovaného pejska (blázen, neví o čem mluví). Pouštím Dexe, malý magor předvede indiánský tanec kolem ohně, ovšem místo uklidňujícího praskotu ohně, se ozývá štěkot. Dexe odkládám na místo. Oba psi pozorují ostřížím zrakem pána. Dávám pokyn Pavlovi: "Ne, abys ho tam s nimi nechal samotného!!!" Tím je má úloha splněna a můžu zase vesele kuchtit oběd. Pro jistotu kontroluji oknem, co se venku děje. Po hodině to vypadá, že se pánové dohodli. Pavel jde domů pro nějaké, doplňující dokumenty. Chyba. Pán se zvedl, vzal si lejstra a chtěl se ohnout k tašce a uklidit si je. Neuklidil. Enďas se ani nepohnul, jen ohrnul pysky a zlehounka zavrčel. Pán strnul, přestal dýchat, tep dostal na minimum, tělesnou teplotu snížil na úroveň hadů (25°C) a čekal na vysvobození. Jsem mrcha zlomyslná a tak jsem čekala, za oknem, co bude. Pán stál jak Lenin na Letné a tvářil se, že je to normální. Pavel vyšel ven, podal mu papír a začal se s ním loučit. Enďas se ani nepohnul, jenže konzultant mu už trošku nevěřil a tak se ke své tašce skláněl, jak když má zablokovanou páteř. Enďas, ale nereagoval. Jak ten člověk si oddychnul. Vesele skotačil ke dveřím. Spící Dex pochopil, že je třeba se zviditelnit a tak pro jistotu zaštěkal. Že, ale měl ten pán zrychlení. Ani se se mnou nerozloučil.