Aport

Závidím všem, co jejich psi aportují. Kluci považují aport za něco opovrženíhodného, co je zdržuje od nějaké super zábavy. Marně se pokouším o tento cvik již několik let. Maximum u Enďase, je pětkrát přinést aportek, Dexi se zatím před dva pokusy nedostal. Dneska jsme šli odpoledne ven a já si vzpomněla na fotky zrzounů, co aportují palice kukuřice. Tiše jsem Dáše záviděla. Došli jsme na konec zahrady, rozhlídnu se "je-li vzduch čistý, prostý pokušení pro zrzavé." Vše je v pohodě. Nikde nikdo, ovce jsou v ohradě, sousedčina drůbež za plotem, srnky jsou až v nedohlednu, zajocha nevidím. Vypouštím zrzouny. Kluci nejeví lovecké vzrušení, jsem v pohodě. Chvílemi se klube sluníčko. Super den. Dex se opět řítí řepkou olejkou, brzdím ho, přeci jen rozlet nemusí být tak prudký. Slyším zakdákání a vím, že je zle. Někdo zase vypustil slepice do pole, aby se nažraly. Okamžitě přivolávám Dexiho. Dexi běží, ale bohužel v tlamě slepici. Myslivec by na něj byl pyšný, jak ji hezky drží. Já nejsem myslivec, ale debil. Zařvu "pusť"!!! Dex si zřejmě vzpomněl na naše marné učení aportu a slepici pouští. Oddechnu si. Předčasně. Enďas pochopil, že přišla jeho příležitost a ujímá se aportu sám. Běží ke mně, slepice opět cestuje v tlamě. Řvu na něj "pusť". Enďas už dobíhá a opravdu mě slepici pouští k nohám. Chválím ho a radím slepici: "jdi do pr..le ty krááávo." Přestože je to slepice, chápe docela dobře a upaluje směrem k vesnici. Trošku jsem v euforii zapomněla na Dexe. Chytil si další slepici. Nemůže zůstat pozadu za Enďasem a přibíhá vesele, aport v hubě, tedy další slepici. Plive mě ji k nohám, ani jsem nemusela dát povel. Tahle je v lepším stavu než její kolegyně a štěstím skoro lítá. Odměňuji oba zrzavce, přeci jen darovali slepicím život. Nevím, jestli jsem na ten aport nešla špatně. Oni aportují docela dobře.