Vladka | Enďas a třešně

Kdysi, jsme zasadili třešeň chrupku. Jak šel čas, třešeň vyrostla a jedna její větev trošku přesahuje ven, na cestu. Ještě nejsou úplně zralé, ale jíst se dají. Když zafouká vítr, je vidět jak je "holka" obalená (letos tedy obzvlášt). Cyklisti mají občas tendenci se natáhnout a ne trhat třešně, ale urvat větev. Dneska jsem byla ve stodole a slyším dětské hlasy: "jééééé tati třešně, utrhni nám je". Vykouknu ven a vidím otce a dva chlapce na kolech (cca 8 a 10let). Otec nezaváhá, odkládá kolo a snaží se dosáhnout na větev. Blesklo mě hlavou: "kde jsou zrzouni?". Enďas i s Dexem ležel za rybízem a čekal. Říkám si hodní kluci, neřeší blbosti. Óóó jak jsem se mýlila! Když otec rval větev přes plot, Enďas si řekl" "teď" a vystaroval, dvěma skokama byl na plotě a zařval pánovi do obličeje, tedy jen jednou, ale v tu chvíli chlap hodil záda (na kolo) a obě děti se rozeřvali naprosto hystericky. Odvolávám zrzouny, s poznámkou: "co se děje?". Enďas přibíhá s neuvěřitelně šťastným výrazem: "dostal jsem je". Jdu k třešni a k chlapovi: "copak, chtěli jste naše třešně?" Mlčí, říkám těm řvoucím chlapcům(pro uklidnění situace): "chcete ještě třešně?". Ozvala se jednoznačná odpověď: "neeééééé". Vzali kola a odjeli. Jdu domů, otáčím se, kde jsou zrzouni (ti mě neopouštějí, ani když jdu do sklepa) a ejhle Enďas zalehl za rybíz, ve ksichtě naprosto slastný výraz a čumí na třešeň. Je mě dopředu líto všech co si chtějí natrhat naše třešně!