Štědrý den

Sníh zmizel a Ježíšek nám přinesl vodu a bláto. Nebyl to úplně nejideálnější dárek, ale co člověk chce, když si o nic nenapsal. 10°C vydalo za své a kluci trávili většinu dne venku. Byla jsem spokojená, že neprudí doma. Prudili venku. Šli jsme nakrmit zvířátka. Jejich chápání potravinového řetězce, se značně rozchází s mým. Zkusili vánoční běh za srnkou, nevyšel. Zkusili vánoční běh za zajochem, taky marně. Pak se urazili, proč tedy do toho lesa chodíme. Na zahradě jsem nasypala sýkorkám a číhala s foťákem. Oba číhali se mnou. Sýkorka je rychlejší než ridgeback (kdyby někdo pochyboval). Dexi se pokusil sežrat sýkorkám lojové koule. Enďas zkusil sežrat špek. Já nežrala nic, jen jsem odháněla zrzouny. S těmi dvěma nemůžu být nikdy fotografem. Když už jsem zaostřila a zmáčkla spoušť, Dexi mě dal pac, ale na záda. Foťák mokrý nebyl, já jo. Přestalo mě bavit dělat otloukánka. Urazila jsem se a šla domů. Zrzouni zůstali na zahradě. Byli tam dlouho, nedalo mě to a šla jsem se juknout. Opravdu jsem jukala jak blázen. Naše milá Aguš se rozhodla klukům popřát krásné svátky a opět zdrhla. Běhali jako magoři podle plotu. Když mě zmerčila resp. moji kapsu s pamlsky, okamžitě se zavěsila na plot a vyla. Dala jsem ji odměnu, povel sedni a světe div se, ona poslechla a sedla si. Kde se vzala tu se vzala vdova-panička, údivem ji spadly brýle, spráskla ruce: "Jéminkote, ona umí sedni, no to se mě ještě nepodařilo." Předváděla jsem hrdě Berouska: "Zůstaň." Aguš zůstala na místě. Panička přikvačila rychlostí světla a Aguš zahákla na vodítko, síly lodního lana. Vodítko bylo stejné váhové kategorie, jako Aguš. Děkovala mě se slzami v očích a klaněla se mému kynologickému umu. Aguš byla odvlečena domů a nám se zklidnila situace. Nastal čas štědrovečerní večeře. Den nebyl zbytečný, protože jsem zjistila, že obě dvě zrzavé potvory žerou candáta. Ne, že bych jim ho dala. A pak, že nežerou ryby. Nevím jestli Vetamix nebo Falco mě doveze pro psy candáta, ale zkusím to. U naší večeře už byli tak hotoví, že ji prospali a my jsme opravdu měli klidnou sváteční večeři. Než přišel Ježíšek zrekapitulovala jsem jim letošní ztráty a položila zvídavou otázku: "Byli jste hodní?" Pohled, který na mě vrhli, byl naprosto dostačující. Ano, byli. Dostali povolení vzít si dárky, svoje. Enďas je začal rozbalovat, Dex je začal okamžitě odnášet do pelechu. Po 20 vteřinách byl stav 5:1 pro Dexe. Šťastně ležel na svých pokladech a opatrně si je rozbaloval v pelechu. A pak, že psi neumí počítat, umí. Enďas si pro svoje došel a odnesl je. Dexík zkusil loupežnický trik a schoval se za křeslo. Odhalila jsem ho a poslala k jeho hračkám. A teď už oba spokojeně spí a něco krásného se jim určitě zdá. Prostě krásný a pohodový Štědrý den.