Déšť

Enďas, dneska odmítal strčit i byť jen jednu nohu do toho hnusu venku. Vysvětlila jsem mu, jak je důležité vykonat potřebu, co by to znamenalo pro jeho organismus. Při mé zdravotní přednášce slastně zavřel oči a klidně usnul. Vzpomněla jsem si na dobu studií, kdy uspavači hadů, stáli za katedrou a monotonně se nás pokoušeli vzdělávat. Změnila jsem tóninu, on se lekl, vyletěl, no snad ta modřina nebude moc velká. Po zdravotní mezihře jsem ho dokopala ven. Prošel do zadní stodoly, zůstal stát ve dveřích a nevěřícně čuměl na ten hnus ven. Pronesla jsem k Pavlovi: "hele on by chtěl, abychom tu zahradu zastřešili nebo co". Enďas se na mě podíval a souhlasně zamručel.