Enďas po x-té

Sněží, opět. Fouká vichr, opět. Nepotřebuji Český hydrometeorologický ústav, mám Enďase. I přes stažené závěsy ví, jak je venku. Podle toho vypadá jeho ochota vstát. Dneska jeho neochota hraničí s ochrnutím. Dex taky nepotřebuje ČHMÚ, je mu to jedno. V 9.00 zavelím: "Už dost válení, jdeme ven". Jediný kdo vyskočí svižným, vojenským způsobem, je Pavel. Dex se projistotu dívá, co brácha, jestli jako jo nebo ne. Enďas tedy jako néééé. Vstáváme s Pavlem sami. Otevírám okna a jdu do koupelny. Projdu ranní očistou a čoklové stále zavrtaní v peřinách. Jdu pro ně. "Ranní ptáče, dál doskáče", vesele zahlaholím. Dex slyší "ptáče" a radostně vyskakuje, myslí si, že je to žrádlo. Enďas předvádí, jak vypadá pes v narkóze. Seberu mu peřinu (mojí). Znechuceně se na mě podívá a vstává. Dávám klukům obojky a otvírám dveře ven. Dex radostně vyráží, Endy předvede opět ksicht týraného zvířete: "Jako, to nemyslíš vážně". Okamžitě couvá od dveří. Tentokrát ho neuspokojila ani rohožka a pokouší se být neviditelným. "Hele nes.r boha a pojď, mě se tam taky nechce a takovéhle ksichty nedělám." Enďas se zamyslí a bere dráhu do koupelny. Škoda, že nemám krabici od bot (to by Bonýs koukal, jak je Enďas maličký), vešel by se do ní – na šířku. Vzpomenu si na příhodu jedné vetky, která vyprávěla, že do ordinace přišel starý, drobný pán, který na svého labradora mluvil velice uctivě, používal slova prosím, děkuji a pes šlapal jako hodinky. Jeho teorie, když jsi slušný k němu, on bude k tobě, mě okamžitě bleskla hlavou. "Enďásku, prosím pěkně, byl bys tak laskavý a šel se mnou ven?". Enďas, na rozdíl od Pavla neodpovídá. Z kuchyně se ozve opovržlivé: "Ty jsi fakt magor, to asi ven nepůjdete nikdy." Enďas chápe manželskou rozepři ohledně výchovy psů a okamžitě vstává a jde se mnou. Procházím kuchyní se vztyčenou hlavou a broukající si La Marseillaise. Enďas dojde poslušně ke dveřím, otvírám. Enďas znechuceně couvá a stojí u komory. Dobře, měknu. Jdu pro úplatek. Plive mě ho k nohám. Toužebně se dívá nahoru. "Ty chceš obléknout?", z kuchyně se opět ozývá kolega manžel: "Co blbneš, vždyť ani neví co je obleček!" Asi ví. Sahám nahoru a sundavám HR obleček. Enďas nastavuje hlavu. Kolega manžel ztrácí řeč, já naopak, jsem na vrcholu blaha. Óóó, jak já svým psům rozumím. Hrdě vycházíme ze dveří. Pavel nás vyprovází slovy: "No typuji, že jste za 10 minut zpátky."  Enďas se hrdě nese, jak pětka do záložny a Dex mu tiše závidí. Po hodině jsme zpět. Kluci vylítaní, já utahaná.  Pes prý umí rozpoznat 80 povelů, silně pochybuji, že autor znal Enďase.