Vladka | Den blbec

Už od rána se mě opravdu daří. Ráno jsem si vzpomněla, že je léto a tak jsem na sebe hodila triko a kraťasy, huráááááá venčit. Na zápraží bylo hezky, za stodolou už pršelo. No co trošku vody, zrzouni stejně v dešti nevydrží. Beru si je na vodítko a jdeme (hrajeme s Enďasem hru, když prší, pokouší se prvních 100m zdrhnout domů). Prší pořád. Pouštím kluky z vodítka. No já Enďase nepoznávám. Déšť, nedéšť, se vrhá do kukuřice a začíná se s Dexem honit. Čumím na ně jak běhají v kruhu a najednou mě to došlo, jsou tam tři zrzvavci, jeden není můj. Srnec. Pískám na ně. No ten adrenalin už byl moc vysoko a oba dva jsou hlušší. Srnec (mezi námi říkám mu Ferda, je tam už rok a chlapce dost školí) se najednou otáčí k lesu a zařazuje 4.rychlostní stupeň v kombinaci s Tiumenem (ž.Váňa). Enďas pochopil hrozně rychle a po 300 metrech to vzdal. Dex je ještě mladý, tak si to dal až na konec pole. Pak už píšťalka fungovala. Když přicházíme k zahradě, vidím, že proti mě kráčejí dvě slepice (sousedčiny), jsem nějaká pomalá a tak jen houknu: "varuji vás". Chlapci na moje varování kašlou a vrhají se na slepice. Jenže ouha i slepice je pták a tak zamávaly křídly a šupky zpátky na svůj dvorek. Kluci čumí jak zjara. Přijdeme domů, já si sundám mokré triko, ponožky a šup s nimi do koše na odpadky. Pavel na mě kouká: "stalo se něco, že to vyhazuješ?". No nic po zbytek dne si sednu do křesla a nebudu nic dělat. Zrzouni spí.