Pes a pták

  Dnešní prochajda byla v sychravém počasí, občas poletoval ten hnusný, bílý nesmysl. Klukům to kupodivu nevadilo, protože velikonoční zajíčci byli dneska zatraceně aktivní a tak zrzouni nevěděli, kam dřív skočit. Jako trénink k nezaplacení. Jako součást procházky, k posr.ní. Neustále jsem kluky odněkud odvolávala, buď jednoho, nebo druhého. Zajíci na rozdíl od srnek, se nedrží ve stádu, ale zcela nekoordinovaně se válí v brázdě. Úskoky do stran, přemety a jiné roztodivné kousky dokázali předvést zajíci, ale i zrzouni. Začínala jsem toho mít už dost a tak jsme odbočili na louku. Zajíc-debil se rozhodl, že bude panáčkovat i na trávě resp. na sněhu. Kluci ani nemuseli revírovat a měli ho jak na talíři. Zadula jsem, jak krkonošská vichřice, na píšťalu. Jediný kdo se zastavil, byl zajíc-debil. Zařvala jsem na ně, hlasem hodným Krakonoše: "Ke měéééé".  Zrzavci poslechli, zajíc-debil naštěstí ne. Dlouho jsme pozorovali zajíce, jak v protisvahu vesele pobíhá po oraništi. Doufala jsem, že až půjdeme domů horní cestou, zajíc-debil bude pryč. Po skoro dvou hodinách jsme se vraceli zpět. Zrzouni přesně v místě, kde byl zajíc-debil viděn naposledy, zostražitěli. Vysvětluji jim, že zajoch není nic pro ně. Odměňují mě chápavými pohledy. Koukám do pole a vidím strhující podívanou. Velký, černý dravec se vrhá na zajíce-debila, jsem naprosto konsternovaná. Úžasná podívaná. Dravec napřahuje drápy a ............ (tuším, že zajíc-debil končí svůj život). Nekončí. V zorném poli se objevuje Dex a skáče po zajochovi. Dravec míjí (naštěstí i Dexe) a zase to míří k obloze. Odvolávám Dexe, nerada. Není na mě soudit, ale ten zajíc si to skoro nezasloužil. Dex přibíhá s rozčileným výrazem a Pavel k němu promlouvá: "To je hanba vzít tomu ptákovi žrádlo, my ti ho taky nebereme". Dex se stydí a jdeme domů. Chci kluky odměnit a sahám do kapsy pro pamlsek, nic. Velký zrzavec využil dramatické situace a vyžral mě všechny pamlsky z kapsy, aniž bych to zaregistrovala.