Ráno jsem šla s klukama ven, deset centimetrů bývalého sněhu. A překvapení, nic se nestalo. Kluci šlapali jak hodinky. Nakrmila jsem je a vydala se opět na nákup. Vyjímečně, jsem tentokrát namalovala obličej na svůj ksicht a vyrazila jsem. Rozhodla jsem se, že vynechám Kaufland.

Sněží, opět. Fouká vichr, opět. Nepotřebuji Český hydrometeorologický ústav, mám Enďase. I přes stažené závěsy ví, jak je venku. Podle toho vypadá jeho ochota

Nedalo se nic dělat a musela jsem nakoupit. Zásoby potravin se ztenčily na minimum, hrozila totální bída anebo varianta, že okradu zrzavé o jejich maso. Nakupuji opravdu nerada. Média mě straší svými příspěvky ŘIDIČI POZOR – NÁLEDÍ. To že si rozbiju koleno hned za vraty,

Není sníh, není led, neprší, ale je něco co se nedá popsat slovy. Deset centimetrů neuvěřitelně mokro-zmrzlého hnusu. Dex radostně vyběhl ven, Dex vybíhá vždycky radostně. Enďas nahodil výraz: "to nemůžeš myslet vážně" a opět zůstal stát ve stodole. Před stodolou

Enďas, dneska odmítal strčit i byť jen jednu nohu do toho hnusu venku. Vysvětlila jsem mu, jak je důležité vykonat potřebu, co by to znamenalo pro jeho organismus. Při mé zdravotní přednášce slastně zavřel oči a klidně usnul. Vzpomněla jsem si na dobu studií, kdy uspavači

U nás je sníh, no není to nic světoborného, ale je. Pod sněhem je led, ale to jako fest. Bruslit by se na tom dalo. Nebruslím, plížím se s rukama podél plotu, kdybych náhodou uklouzla, ať mám záchytný bod. Podezírám Enďase, že čeká, až mě na tom ledu podjedou nohy. Pátravě

Sníh zmizel a Ježíšek nám přinesl vodu a bláto. Nebyl to úplně nejideálnější dárek, ale co člověk chce, když si o nic nenapsal. 10°C vydalo za své a kluci trávili většinu dne venku. Byla jsem spokojená, že neprudí doma. Prudili venku. Šli jsme nakrmit zvířátka. Jejich

Nemám ráda háravky, ještě víc nemám ráda hárající rotvajlerky, ještě víc nemám ráda hárající rotvajlerku Aguši. Aguš patří jedné starší vdově, která si ji pořídila na hlídání. Aguš nehlídá, Aguš zdrhá. Pokud jde panička s Aguškou na vycházku, klasika. Jede černý buldozer

Dostala jsem povolení k samostatnému výjezdu. Skupina stejně postižených psích přátel i se svými zrzavými miláčky, vesnička vedle Žďáru, co víc si můžu přát. Doma jsem zanechala oba zrzavce (poprvé za šest let) a odjela juchat sama. Abych se vytáhla, připravila jsem trošku

Je krásně, namrznuto, sluníčko svítí. Vím, že když je pohoda, všichni se radují z krásného rána, ale já musím být ve střehu, protože to je přesně počasí, kdy zrzouni zkouší mojí trpělivost a sebeovládání. Jen co jsem vylezli ze vrat, jsem tušila, že to nebude úplně pohodová

Tenhle svátek jsem jako dítě milovala. Lampionový průvod. To bylo naprosto úžasné. Sama jsem si vyrobila lampion z krepového papíru. Rudou hvězdu.  Šli jsme od školy na náměstí VŘSR. Lampiony v rukou. Nevím, proč mě Kačírek postříkal lampion benzínem ze zapalovače,

Závidím všem, co jejich psi aportují. Kluci považují aport za něco opovrženíhodného, co je zdržuje od nějaké super zábavy. Marně se pokouším o tento cvik již několik let. Maximum u Enďase, je pětkrát přinést aportek, Dexi se zatím před dva pokusy nedostal. Dneska jsme šli

Dnešní den je zřejmě dnem, kdy je lepší ležet doma na gauči a radši nic nedělat. Ráno jsem vyrazila se zrzavejma ven. Krásně nasněženo, docela příjemně. Žádná stopa, nikde nikdo. Vypouštím zrzavce do pole. Jsou neuvěřitelní, opravdu se z toho sněhu radují. Taky se raduji, nicméně nelítám jako

Dneska mě milostpán Endy z Korycanských skal vytočil tak, jak už dlouho ne (Naďo to je znamení, že je člověk nemá chválit – zmetky). Jdeme ven. "Pohoda" jako obyčejně, srnky, srnec, koroptve, jedno prase (naštěstí v dálce), dvě volavky a čtyři čápi,

Pavel si objednal konzultanta-řemeslníka na nové zastřešení bazénu. Chlapík přijel, zaparkoval před vjezdem. Oba dva zrzaví se mohli pominout a stáli na parapetu a řvali, jak když nad námi přelétá letka gripenů. Pán se zarazil a bylo vidět, že se mu ani zazvonit nechce. Nakonec

Včera jsem byla na kontrole v nemocnici. Říkám tomu údržba. Pro mě to znamená 14ti denní řeholi, kdy jím dietně, pokouším se nepít a ještě ke všemu vůbec nejím sladké (ani nic co se tomu

Tak nás už zasáhla paní Zima resp. pan Podzim. Byla mě ziminka a tak jsem vyměnila letní deky za zimní peřinky. Kluci na mě pátravě zírali. Přišel večer, čas jít spát. Kluci chodí kolem 23.00 hod, já, jak se mě chce. Přijdeme do ložnice, zrzouni se rozhlídnou a bez jakéhokoli

Celá smečka jsme šli odpoledne ven. Dva padesátikilový mastodonti a patnáctikilový drobeček Mira, štěně irského setra. Já se bavím, kluci už méně. Mira zřejmě postrádá orientační smysl a proto, se drží jednoho nebo druhého. O něco lépe to snáší Dex. Pokaždé, když kluci vezmou

Tak jsem si to dneska zopakovala a vyrazili jsme po obědě na houby. Tentokrát jsem rozhodla, že to bude Vysočina, navíc jsem to vylepšila o foťák. Pavel se vesele a radostně chystal, ve tváři zasněný výraz: "Co budeš učit Enďase dneska?" "Ukaž, jak se fotí s tím

Byla jsem na houbách. Zamyslela jsem se nad příslovím "ranní ptáče, dál doskáče" a vyrazila na houby ve tři hodiny odpoledne. Zrzouny a Pavla jsem vzala sebou. Pavel šel s velkou nechutí (nemá rád hledání hub, ve společnosti zrzounů). Cestou jsme potkali

Máme na zahradě krtka. Nemá kalhotky s kapsami, ale zase děsně s..e  Pavla. Víme, že krtek je přísně chráněné zvířátko (je jich málo, tedy zřejmě jen na zahradě ochránců přírody) a tak se ho

Dneska jsem poprvé, naživo, viděla soutěž do Guinnessovy knihy rekordů "jak nacpat co nejvíc lidí do Š 120". Na silnici naši tmavší spoluobčané sbírali "padanky, no možná taky trhanky". Blíží se podzim a to se tady na cestách houfují. Když jsem se přiblížila s oběma klukama, zahodili jablka